Vietnamská komunita u nás:

Ale jo, jsou tu, zdaleka to nejsou ti slušní, kteří  tu v rámci budování přátelství mezi pracujícím lidem naší a jejich země  získávali  pracovní návyky a dovednosti v našich továrnách.  Spousta z nich mluví česky s našimi hovorovými obraty, takže když se ho na něco člověk zeptá, spontánní odpovědˇje: „Jé, ty vole to fakt nevim“

Ale náš jazyk umí být záludný, jednomu v vietnamských prodejců vykradli stánek, na otázku policistů,  co všechno se mu ztratilo, odpověděl poškozený: „Sigaretý, alkohol a neživá lidi.“ To bylo na policisty dost,  protože se snad báli, že tam vietnamec měl ukrytou mrtvolu, takže znovu dostal otázku : „Co se Vám ztratilo?“  Odpověď byla : „Sigaretý, alkohol a neživá lidi“,  poté co se ptali co je to neživá lidi – řekl : „No sochí přece. „Policajti nevěděli, ani co jsou to sochy. Až jim jednu sochu ukázal – byl to trpaslík.

Jindy zase v řeznictví  paní vietnamka na otázku prodavačky co si přeje odpověděla: Maté podpatkí? Prodavačka řekla že nemají, hned následovala druhá otázka : A chodidlá? Taky neměli a vietnamka odešla. Nedalo mi to a tak jsem se prodavačky zeptal co vlastně ta vietnamka chtěla.  Chtěla vepřová kolena a packy.

V nálevně, kterou vietnamci provozují, se vyjádřil jejich číšník o českých opilcích: „Opilej a pak blbej.“

Jednou se setkal vietnamský právník se svým českým protějškem :

„Ahoj Jiko“, mu říkal ten vietnamec, „a jak se máš?“

Jirka na to: „ Ale za moc to nestojí, bolej mě záda.“

„Jdi na masáž Jiko, to Ti pomůže“ říkal ten vietnamskej dobrodinec

„Dej pokoj, stojí to zbytečný prachy a stejně mi to nepomůže“ bránil se Jirka

„ Né Jiko, Ty mi nerozumíš, najdi si nějakou mladou, dobře jí to udělej a ona dá prachy Tobě!“